79. výročí osvobození Ostravy

Psal se 30. duben 1945 a šestiletá německá okupace Ostravy se s každým výstřelem chýlila ke svému nezvratnému konci. V podvečerních hodinách už stáli osvoboditelé na břehu Ostravice a přes poslední neporušený most spojující moravskou a slezskou část města vyrazil jako první československý tank T-34/85 s věžovým číslem 051.

A právě u tohoto stroje, jenž je dnes nepřehlédnutelnou dominantou Památníku hrdinů ve Slezské Ostravě, se v předvečer 79. výročí setkali členové Československé obce legionářské (ČsOL), aby společně vzdali hold všem, kdo se přičinil o osvobození Ostravy. Pietní akt zorganizovala pro účastníky tradiční poutě ČsOL na Ostravsko a Opavsko Jednota ČsOL Ostrava I, jejíž členové se po boku bratří z T. J. Sokol Moravská Ostrava I zhostili role čestných stráží v historických stejnokrojích československé a Rudé armády. Slova se pak ujal předseda jednoty br. Martin Lokaj, který připomenul symbolické význam a pohnutou historii obrněnce.

Tanku 051 se sice podařilo odvážně přejet na druhý břeh, záhy byl však zapálen několika protitankovými střelami nepřítele. Ze čtyřčlenné osádky nepřežil radista rtn. Ivan Ahepjuk, její zbylí členové pak vyvázli s různě těžkými zraněními. Most přesto zůstal neporušen a postup tak mohl posléze pokračovat - avšak bez stroje 051. Ten v osvobozené Ostravě již zůstal a roku 1948 se stal součástí zmíněné památníku na počest příslušníků 1. československé samostatné obrněné brigády.

Všem těmto hrdinům vzdali hold i novodobí legionáři, a to položením květinových darů a vzpomínkou při minuty ticha. Po jejím odeznění bylo důstojné chvíle využito k ocenění zasloužilých členů Jednoty ČsOL Ostrava I. Z rukou členky Předsednictva Republikového výboru ČsOL sestry Evy Armeánové byli Pamětní medailí ČsOL III. stupně dekorováni bratři Tomáš a Radek Pilátovi - a to za dlouholetou obětavou práci pro naši jednotu, zvláště pak za přínos na důstojné komemoraci a popularizaci událostí a hrdinů osvobození Ostravska v dubnu 1945 a partyzánského hnutí na Beskydsku.

Pietní setkání pokračovalo u blízké pamětní desky Miloši Sýkorovi, o němž se dříve mylně tradovalo, že měl za cenu svého života most - dnes přesto nesoucí jeho jméno - zachránit před odpálením. Na tomto místě bylo nicméně vzpomenuto všech Ostravanů, kteří se za nemalých obětí aktivně zapojili do protinacistického odboje i samotného osvobození města. Poslední zastávka u pamětní desky Ivanu Ahepjukovi na slezskoostravské radnici pak posloužila k holdu hrdinství tohoto i tisíců dalších Rusínů, kteří prolévali krev za republiku, jejíž součástí se již nikdy neměli znovu stát.

Text: br. Martin Lokaj
Foto: br. Stanislav Pítr